Nahlédnutí do křehké krásy porcelánu značky SarkaS

V dnešním blogu se můžete seznámit s Šárkou Schmelzerovou, která stojí za značkou SarkaS nabízející křehké porcelánové šperky a užitné předměty.

kabelky

Šárka při práci.

Za značkou SarkaS stojí Šárka Schmelzerová, která pracuje s porcelánem a dává mu nejrůznější podobu – od drobných minimalistických šperků přes čajové „peřinkové“ podšálky až k pohárkům a vázám. Více o ní a její tvorbě se můžete dozvědět v dnešním rozhovoru.

Jaké to je být designerem a výrobcem porcelánu na volné noze? A co Vám dala škola a co jste se naopak naučila sama během těch několika let, kdy pracujete?

Tvorba z porcelánu je zajímavá a fascinující. Vyhovuje mi také samostatná práce a nezávislost. Ale má to svá úskalí. Je to extrémně pracné, proto není snadné se tím uživit. I to je důvod, proč se tomu na volné noze a naplno věnuje poměrně málo lidí. Musíte být nadšení a vytrvalí. Pro drobnou ženu jako jsem já je to i fyzicky náročné. Ale nenudím se, nikdy nemám nouzi o práci ani o nápady. Spíš je to tak, že nápady a zakázky nestíhám realizovat. Věnuji se pouze kusové výrobě a tvorbě malých sérií. Spíš než výrobce-řemeslník jsem výtvarník-návrhář. Na své práci si nejvíce cením tvůrčí svobody.

Škola mi dala obecně smysl pro zodpovědnost a schopnost dokončovat nápady. Konkrétně na Střední keramické škole v Karlových Varech jsem měla veškerou výtvarnou průpravu, včetně možnosti vyzkoušet si nejrůznější techniky dekorace porcelánu. Během šestiletého magisterského studia v ateliéru Design keramiky FUD UJEP jsem se pak naučila realizovat vlastní nápad od skici přes model a formu až po konečný výrobek. Buď jako artefakt na pomezí užitého a volného umění, nebo jako produkt v přímé návaznosti na reálný svět průmyslové výroby. Nicméně po škole se stále učím jak úspěšně prezentovat a prodávat svou tvorbu. Což je pro mě asi to nejtěžší. Během pěti let, co s porcelánem pracuji ve své vlastní dílně, jsem se naučila zacházet s novými porcelánovými materiály a nové technologické postupy.

z výroby
z výroby
z výroby
z výroby

Kterou část výrobního procesu máte nejraději a kterou nejméně ráda? Jak dlouhá doba vlastně uplyne od prvního rozmíchání porcelánové hmoty až po zcela hotový výrobek?

Nejraději mám vykládání hotových výrobků z pece. V jednom okamžiku je to zhodnocení mojí několikaměsíční práce, radost, zklamání i poučení pro příště. Porcelán žije tak trochu vlastním životem a nikdy pořádně nevíte, jak dopadne finální výsledek po výpalu.
Nejméně ráda mám den a půl čekání na to, než mohu pec otevřít. Pec totiž tak dlouhou dobu chladne a celou tu dobu jsem značně nervózní. Ale úplně nejvíce mě baví to, čemu se říká vývoj, což je vymýšlení návrhů, tvorba nových věcí, hledání a nalézání nových cest.

Během tvorby mě nebaví nutná rutina. To když musím vyrábět více stejných výrobků najednou, nebo když mi zákaznice napíše, že se jí rozbila náušnice, že by k ní chtěla do vyrobit tu samou. Za prvé, nikdy nedokážu zopakovat na vlas stejnou věc. A za druhé, tím trpí má tvořivá duše. Také moc nemusím míchání hmoty a glazury a balení výrobků, pokud je toho hodně.
Druhou část otázky nemohu přesně zodpovědět. Popravdě nevím přesně, jak dlouho vzniká jeden jediný výrobek. Vytvářím jich více najednou. Pálím pouze párkrát do roka a proces naplnění pece mi může trvat 2-3 měsíce, někdy i déle. Proto malý porcelánový šperk i velká váza nevznikne dříve než za 2 měsíce.

z výroby
z výroby
kabelky

Výroba porcelánové krajkové vázy.

Baví vás víc vyrábět šperky nebo užitkové předměty? A proč?

Baví mě obojí stejně. I když je pravda, že šperků mám v nabídce více. Výroba větších porcelánových předmětů je totiž o něco složitější, technologicky a prostorově náročnější. Třeba i v tom, že kvůli tomu musím být delší čas v dílně, která je vzdálená 40 km od místa mého bydliště. Nevyplatilo by se mi dojíždět, takže tam pobývám třeba 14 dní v kuse. Pokud chci jednou za čas vyrobit nový tvar, musím nejprve vyrobit model a sádrovou formu. Někdy k tomu potřebuji spolupráci s modelářem. Takže v tom je to složitější. Ale zase je to pro mě zajímavé z pohledu designera.

Naproti tomu porcelánové šperky jsou jednodušší, o trochu méně časově náročné. Mohu je vyrábět zcela sama, ve svém bytě. Do dílny je opatrně převážím jen na výpal. Tvořím je spíše pro radost. Šperk je pro mě takové malé umělecké dílko, do kterého mohu své představy snadněji otisknout. Baví mě tvořit jak složité šperky, několikrát pálené, kombinované s různými materiály, tak šperky zcela minimalistické.

z výroby
z výroby
Zuzka Topalli

Od minimalismu až po složité zdobení.

Máte čas i nějaké koníčky nebo je největším „koníčkem“ Vaše práce? A věnujete se stále i výtvarnu a grafice?

Porcelánu věnuji veškerý svůj čas už 5 let. Není to koníček, ale zřejmě osudové spojení na celý život. Nejvíce si odpočinu na zahradě, nebo v lese. Bydlím na malé vesnici, a tak mě trochu míjí kulturní dění. Proto jednou za čas velmi ráda jedu na nějakou výstavu.

Dříve jsem i kreslila a malovala, ale poslední dobou mi k tomu chybí náměty, touha a čas. Doufám, že se k tomu zase někdy vrátím. Tak se snažím malovat alespoň kobaltem na porcelánové desky, nebo na velké vázy. V červnu jsem například byla na mezinárodním porcelánovém sympoziu malby kobaltem pod glazuru s názvem „Tradice a možnosti“, které se koná v Dubí u Teplic, a kterého jsem se účastnila už poněkolikáté. Ze sympozia se můžu pochlubit ručně malovanými porcelánovými obrazy a vázami. Z dřívější tvorby třeba ilustracemi – černobílou litografií – cyklem grafických listů k povídkám France Kafky.

z výroby
z výroby

Jaké máte plány do budoucna?

Teď do Vánoc bych chtěla, jako každý rok, uspokojit přání zákazníků.
Příští rok, pokud to vyjde, mám v plánu pár menších prodejních akcí a výstav.
Začátkem roku 2018 plánuji svojí velkou samostatnou výstavu v „Domě porcelánu s modrou krví“ v Dubí u Teplic. Je to pro mě velká čest. Proto bych chtěla do té doby vytvořit více nových věcí, kterými bych se chtěla prezentovat. Pak tu jsou dlouhodobé plány, jako pořídit si konečně točírenský kruh a naučit se točit porcelán z volné ruky. Nebo přiučit se u Věniny pravé šperkařině. Případně uspořádat s Nady ve Valéru další výstavu šperků. Těší mě, že jsou tyto možnosti spolupráce stále otevřené.
Ale mým největším snem a přáním je mít už konečně zařízené bydlení s dílnou v jednom. Nejlépe ve vlastním baráčku, abych se mohla porcelánu věnovat ještě více než doposud.

Srdce

Křehká krása porcelánu.
FacebookTwitterGoogle+